6 dní v New Yorku – New York Blog

Cesta z Brna do Prahy nebyla nijak moc příjemná, ale let to vynahradil. Seděl jsem vedle nějaké ne moc mluvné paní, co si objednala čínské vegetariánské jídlo, nevypadala ani moc zdravě. Když potom donesli moji košer porci, dost se mi zlepšila nálada. Jídlo bylo tak dvakrát větší a třikrát lepší než měli ostatní. V letadle si vždycky dávejte košer jídlo. Hummus v tom bohužel nebyl.

Po přistání a kontrolách jsem trochu kufroval na letišti JFK, byla tam zrovna nějaká kalamita a vláčky, které mě měly zavézt k metru, nejezdily. Letiště JFK je neuvěřitelně obrovské a dopravu mezi terminály zajišťuje vlak. Chlápek s walky-talky tam všem radil, co přijede za vlak a povídal si i se starou černoškou, která byla asi jeho matka. Stará černoška mi pak radila na co mám nasednout, abych se dostal na Manhattan. Byla tak přívětivá, že mě skoro vzala za ruku jako syna.

Koupil jsem si lístek v automatu, který jako kdyby z oka vypadl z nějakého dílu Futuramy. Obrovská barevná blikající tlačítka, všechno popsané třikrát, jako pro blbce. V Americe je všechno vysvětleno minimálně třikrát, aby to každý pochopil. To mi vyhovuje:)

Jízda metrem byla zajímavá. Přišlo mi, že jsem jediný běloch v celé soupravě a nepletl jsem se, byl jsem. Běloši v metrech moc nejdí. Vysupoval jsem v Penn Station. Když jsem se potom malými smradlavými chodbičkami prodral na povrch, nemohl jsem uvěřit svým očím. Stál jsem uprostřed obrovských budov na Madison Square Garden a koukal jako puk z hole. Ten pohled byl prostě awsome. Všude ruch, troubení aut, taxíky, policajti a spousta podivných lidí. Přesně jak ze všech filmů. Chvíli jsem jen tak stál a koukal, pak klasicky hledal s telefonem wifi (nebyla).

Měl jsem asi 2 hodiny, tak jsem se s kufrem na kolečkách vydal do okolí, bylo toho k vidění dost, byznysmani, bezdomovci, limuzíny, řvající policajti, týpek oblečený jako superman, cítit byl popkorn a něco spálenýho a pak další pachy, který nedokážu popsat.

Trochu jsem se motal okolo a došel až na Times Square. Times Square je o dost větší, než jsem čekal. Spousta blikajících reklam. Je to opravdu zážitek to vidět. Je to jako obrovská pouť.

Najdnou bylo šest a musel jsem se přepravit do New Jersey za Davidem a jeho ženou a malým synkem. Vrátil jsem se na Penn Station a sháněl lístek, fronty tam byly až na půdu a já spěchal, do jedné jsem si stoupl a hned se za mě postavilo dalších 2O lidí, tak jsem ve frontě zůstal, naštěstí to byla ta správná, koupil si lístek do Woodbridge.

Paní od okýnka mě ovšem poslala do špatného vlaku a já to zjistil sekundu před odjezdem. „You need definitely to get off the train“ mi řekla nějaká holka, když viděla můj lístek.

Pak už jsem nasedl na správný vlak a frčel za Davidem. Každou zastávku ženská z reproduktoru hlásila: „When leaving train please watch the gaps.“ Průvodčí pak zas hlásil něco ve smyslu – „This is Newark Station, welcome to Newark Station, please watch your steps when leaving train, Newark Station, Newark Station, Newark Station, please watch your steps when you are leaving the train, there are gaps, this is Newark Station“ – prostě opakování je matka moudrosti.

U davida jsem dostal všechno, co jsem potřeboval a kecali jsem o různých věcech až do půlnoci.

Právě teď ležím na lehátku na verandě krásného domu z dvacátých let a přemýšlím, že takhle dlouhý příspěvky už tu psát nebudu. Za chvílí jedeme na Manhattan.

Sobota, Srpen 15th, 2009, 13.19 v kategorii New York

---