99,9%

New York Blog. New York je velké, špinavé, luxusní město, kde potkáte nejrozmanitější vzorek lidí na celém světě. New Yorčani jsou velmi přítelští, vzdělaní a sebevědomí lidé.

Ahoj všichni

Srpen 13th, 2009

Vítám vás všechny na mém miniblogu, který je o cestě do New Yorku. Když teď píšu tento post, ještě sedím doma a balím si věci, takže nemám nejmenší ponětí, jak to dopadne.

New York je město, kde jsem ještě nikdy nebyl a které jsem chtěl vždycky vidět, tak jsem se na konci prázdnin rozhodl tam zaletět. Na místě se snad potkám s kamarádem Davidem, který mě na pár dní ubytuje u něho doma ve Woodbridge, New Jersey. Na zbytek jsem si rezervoval hostýlek v New Yorku v Brooklinu. V NYC a okolí se zdržím 6 dní. Letím sám přímým letem z Ruzyně (zde letenky New York). Tady je můj článek na Cestikonu o tom jak kupovat nejlevnější letenky mimo Evropu.

1. den

Srpen 15th, 2009

Cesta z Brna do Prahy nebyla nijak moc příjemná, ale let to vynahradil. Seděl jsem vedle nějaké ne moc mluvné paní, co si objednala čínské vegetariánské jídlo, nevypadala ani moc zdravě. Když potom donesli moji košer porci, dost se mi zlepšila nálada. Jídlo bylo tak dvakrát větší a třikrát lepší než měli ostatní. V letadle si vždycky dávejte košer jídlo. Hummus v tom bohužel nebyl.

Po přistání a kontrolách jsem trochu kufroval na letišti JFK, byla tam zrovna nějaká kalamita a vláčky, které mě měly zavézt k metru, nejezdily. Letiště JFK je neuvěřitelně obrovské a dopravu mezi terminály zajišťuje vlak. Chlápek s walky-talky tam všem radil, co přijede za vlak a povídal si i se starou černoškou, která byla asi jeho matka. Stará černoška mi pak radila na co mám nasednout, abych se dostal na Manhattan. Byla tak přívětivá, že mě skoro vzala za ruku jako syna.

Koupil jsem si lístek v automatu, který jako kdyby z oka vypadl z nějakého dílu Futuramy. Obrovská barevná blikající tlačítka, všechno popsané třikrát, jako pro blbce. V Americe je všechno vysvětleno minimálně třikrát, aby to každý pochopil. To mi vyhovuje:)

Jízda metrem byla zajímavá. Přišlo mi, že jsem jediný běloch v celé soupravě a nepletl jsem se, byl jsem. Běloši v metrech moc nejdí. Vysupoval jsem v Penn Station. Když jsem se potom malými smradlavými chodbičkami prodral na povrch, nemohl jsem uvěřit svým očím. Stál jsem uprostřed obrovských budov na Madison Square Garden a koukal jako puk z hole. Ten pohled byl prostě awsome. Všude ruch, troubení aut, taxíky, policajti a spousta podivných lidí. Přesně jak ze všech filmů. Chvíli jsem jen tak stál a koukal, pak klasicky hledal s telefonem wifi (nebyla).

Měl jsem asi 2 hodiny, tak jsem se s kufrem na kolečkách vydal do okolí, bylo toho k vidění dost, byznysmani, bezdomovci, limuzíny, řvající policajti, týpek oblečený jako superman, cítit byl popkorn a něco spálenýho a pak další pachy, který nedokážu popsat.

Trochu jsem se motal okolo a došel až na Times Square. Times Square je o dost větší, než jsem čekal. Spousta blikajících reklam. Je to opravdu zážitek to vidět. Je to jako obrovská pouť.

Najdnou bylo šest a musel jsem se přepravit do New Jersey za Davidem a jeho ženou a malým synkem. Vrátil jsem se na Penn Station a sháněl lístek, fronty tam byly až na půdu a já spěchal, do jedné jsem si stoupl a hned se za mě postavilo dalších 2O lidí, tak jsem ve frontě zůstal, naštěstí to byla ta správná, koupil si lístek do Woodbridge.

Paní od okýnka mě ovšem poslala do špatného vlaku a já to zjistil sekundu před odjezdem. „You need definitely to get off the train“ mi řekla nějaká holka, když viděla můj lístek.

Pak už jsem nasedl na správný vlak a frčel za Davidem. Každou zastávku ženská z reproduktoru hlásila: „When leaving train please watch the gaps.“ Průvodčí pak zas hlásil něco ve smyslu – „This is Newark Station, welcome to Newark Station, please watch your steps when leaving train, Newark Station, Newark Station, Newark Station, please watch your steps when you are leaving the train, there are gaps, this is Newark Station“ – prostě opakování je matka moudrosti.

U davida jsem dostal všechno, co jsem potřeboval a kecali jsem o různých věcech až do půlnoci.

Právě teď ležím na lehátku na verandě krásného domu z dvacátých let a přemýšlím, že takhle dlouhý příspěvky už tu psát nebudu. Za chvílí jedeme na Manhattan.

2. den

Srpen 17th, 2009

Není čas moc psát, takže teprv teď vám napíšu, co se dělo 2. den.

Ráno jsem se probudil celkem dobře odpočate a to bylo teprve asi půl deváté. V plánu bylo zajet na Manhattan do Central Parku s Davidem, jeho ženou a malým. Cestou jsem jeli okolo asi dvou Yard Sale nebo taky Garage sale. To je prodávání nepotřebných věcí před domem. Co američani už nepotřebují, dají na prodej za malou cenu. Dá se tak sehnat třeba i dost dobrá elektronika za dolar.

Zastavili jsme u jednoho Yard salu, prodávali ale akorát jen nějaké židle a oblečení, pak ještě jeden a jeli jsme dál. Před Manhattanem samozřejmě zácpa jak Brno, takže trvalo snad 45 minut než jsme se prokousali do Midtownu (okolí Empire State Building, Times Square a tak). Zaparkovali Jsme u Central Parku a šli se projít. Central Park je huge. Je tam spousta atrakcí, spousta divných lidí – černoši autisti na bruslích a hodně chlápků se saxofonem, co umí pekelně dobře hrát jazz. Jeden pán, co mu v bričce (byl to nějaký vozík nebo malý povoz) spala paní hrál na harmoniku, kytaru a dva bubny. Všechno to stíhal a ještě měl hrnec na hlavě, takže dostal dva bucksy.

Pak jsme si to namířili na 5th Avenue (pátá Avenue) – nejdražší ulice na světě, nájem tu prý stojí nejvíc. Mají tam především módní obchody – Prada, Armani, Abercrombie & Fitch, Gucci… Abercrombie & Fitch pro mě byla doposud neznámá značka, ale je v New Yorku dost oblíbená. Měli kdysi aféru, že zaměstnali holku bez ruky a ta aby to nebylo vidět, tak nosila tričko s dlouhým rukávem, což bylo proti pravidlům. Když pak nějaký manažer, co objížděl ty obchody, aby kontroloval kvalitu uviděl, že tam zaměstnávají tuto holku bez ruky, vyhodil ji. Byla z toho pak na internetu velká aféra a počítačoví geekové slíbili, že už si tam nic nekoupí.

Pak jsme se šli najíst do nejpopulárnějších potravin Hole Foods. Všechno je tam bio (anglicky organic) Zašli jsme si prý na nejlepší (organic) sushi v New Yorku – bylo fakt dobrý. Já si koupil ještě nějaké (organic) bagety. Jak jsme se najedli pro Davida a Katku s malým byl čas jít, takže jsem na Manhattnu zůstal sám.

Chvíli jsme se motal kolem začátku Central Parku a zjistil jsem, že se mi vybil mobil. Chudák celou dobu hledal wifi až do úplného vybití. Problém byl v tom, že jsem si nemohl zavolat odvoz ve Woodbridge ze zastávky domů. Nešlo jen o to, ale neznal jsem číslo na Davea, tak jsem zašel do Apple Cube na rohu 5th Avenue a Central Parku. Tam měli internet, tak jsem si číslo pro jistotu opsal z adresáře, co mám na netu. Za mnou stal chlápek a nedočkavě přešlapoval. Těšil se, že uz vypadnu a on si pustí Facebook.

Na Manhattnu je spousta homosexuálů. Dají se rozpoznat tak, že mají krátký sestřih a jsou oblečení jak dvojčátka. Nějaký konzervativní jižan se v New Yorku na Manhattnu bavil s homosexuálem a říká mu: „Já bych všechny ty teplouše vyvezl na ostrov“ a homosexuál mu na to říká: „A kde myslíš, že seš?:)“.

Procházel jsem si obchody. V jednom obchodě s hračkama, kde bylo uprostřed ruské kolo za mnou přišla nějaká holka a ptala se mě, jak jsem vysokej (jsem totiž celkem vysokej), tak jí říkám, že 191, což ovšem nevím kolik je feetů, takže se to nedozvěděla.

Už se stmívalo a já jsem se potloukal po Times Square, kde bylo tou dobou docela narváno. Všechno svítilo, blikalo, je to pěkná show, posadil jsem se doprostřed. Nedávno na Times Square uzavřeli část silnice a dali tam židličky a stolky. Celkem se to chytlo, tak myslím, že to tak nechají.

Největší zážitek dne však bylo, když přímo na Times Square se 5 policajtů domlouvalo s nějakým černochem v klobouku v červené sportovní korvetě. Všichni to sledovali. Pak najednou policajti chlápka chytli a vyhodili z auta, ruce na kapotu, pouta, prostě drsný. Vypadal trochu jak nějaký rapper. Lidi tam řvali. „Who is he? Who is he?“ „He’s nobody.“ „Black buy has been arested for not paying ticket, the wasn’t even stolen“ řval zas nějaký další černoch. „Come on this is New York:)“. Chlápka pak zpoutaného schovali do auta, rozehnali dav „Move, move“ a show skoncila. Policajt pak nasedl do korvety odjel s ní a doprava se obnovila.

Nastal čas odjezdu, tak jsem si to namířil na Penn Station, koupil lístek a opustil New York, jel do New Jersey. „Newark Station, this is Newark station“, „When leaving train, please watch the gap“ „welcome in Newark station…“

3. den

Srpen 17th, 2009

Dneska je třetí den večer, co jsem v New Yorku, nebo zrovna spíš v New Jersey. Třetí den byl ve znamení relaxu.

New York je na rovnoběce asi jako Řím a počasí je tu asi taky takové. Zrovna dneska (17. srpna) 33°C. Je tu pěkně horko. Nejdříve jsem doslova nesnášel, když jsem šel ve 33 stupních po Manhattanu a pak do obchodu, který byl vychlazený jak frapé. Teď už to miluju, miluju ty změny teploty. Mám pocit, že i můj imunitní systém to ocení. Vážně.

Ráno jsme tedy s Davidem, Katkou a malým vyrazili autem k moři do města Manesquan. Dálnice klasicky 8 pruhů v každém směru úplně zacpaná. Nakonec jsme dorazili. Nádherná písečná pláž, nádherné chill out město.

Učil jsem se sjíždět vlny na boogie boardu, to je takový surf pro začátečníky, co přinesl David. Asi čtyřikrát jsem se krásně svezl na vlně. Pak jsme šli šnorchlovat k takové skalce, kde je i sto let starý vrak, ale všude byly malinké medůzy. Nežahaly, ale bylo to jako plavat v aloe vera, tak jsme se vrátili. Koupil jsem si vanilkový sheak, prodavačka se mě ptala odkud jsem, že mám divný přízvuk Typovala Německo, Francii, Švédsko… samá voda.

Pěkně vykoupaní jsem jeli do shopping mallu Menlo Park. Prodávají tam všechny značky jako na Manhattnu, ale ještě levněji. Nakoupil jsem si trička v Abercrombie & Fitch, Hollister a Nautika za pár dolarů, fakt nádhera. Do sbírky mi ještě schází Ralph Lauren a Tomy Hilfiger. Katka mě zítra vezme do obchoďáků Marshall’s a TG Maxx. Pak bude moje sbírka úplná.

Zrovna jsem povečeřel a chystám se spát. Je to poslední noc u Davida. Teď se přesunu do Brooklinu do hostelu, který jsem si zamluvil. Končí pohoda a začne hell v New Yorku :)

Kdo chcete pohled z New Yorku, pošlete mi na email vpapousek(zavináč)email.cz svpoji adresu:) (už tam nejsem, takže už nemůžu posílat)

4. den

Srpen 18th, 2009

Jsem docela tired, takže tenhle post nebude moc cool:)

V 9 jsem vstal, sbalil si a posnídal. Dneska je den, kdy jsem se stěhoval z New Jersey do Brooklinu.

Když tom teď tak přemýšlím, New York není odlišný od jakéhokoliv jiného velkého města. Akorát je obrovský a dost cool:). Co jsem tady, pochopil jsem dost věcí o Americe a možná i o životě. Přijde mi teď dost zvláštní psát o tom, že tady dělám úplně běžné veci. Dneska mi to všechno došlo.

S Katkou jsme jeli do mallu, pak na oběd i s kamarádkou Minou. Dal jsem si Burito (Hot Tamale bohužel neměli). Pak mě Katka kopla k vlaku a já odfrčel na ostrov.

Problém byl v tom, že na dnešní den jsem ještě neměl nic zarezervované, takže jsem se z Penn Station nechal odvézt taxíkem k jednomu hostelu u Times Square. Na taxíky se musí před Penn Station stát fronta! :) ale jízda je pak hodně cool a cenově vyjde jen o trochu dráž než metro a o hodně pohodlněji než chůze.

Ubytoval jsem se (zde ubytování v New Yorku), osprchoval. Mám takový malý pokoj v suterénu. Nic moc a stojí $79 za noc, ale alespoň jednu noc na ostrově chci spát. Když člověk odsud vyleze, je hned v centru všeho, nádhera.

Řekl jsem si, že se půjdu podívat na nově otevřený Bohemian House a jednu movie lokaci, takže jsem vyrazil. Došel jsem až na 79. Street, když se mi ozval Britt. Britt je Ind žijící na Manhattanu, kterého znám jenom z netu. Říkal, že má dnes stand up show na Broadway a ať přijdu. Dali jsme si sraz v 9 na rohu 49. a Broadway.

V tu dobu bylo už na čase vyrazit zpátky, takže jsem chytil cab, dojel na hostel. Taxikáři jsou tu velmi přívětití. Tentokrát mě vezl nějaký Ind a řídil tak, že jsme byli u hostelu raz dva. Aji jsme si pokecali. V Indii jsou silniční pravidla asi taková, že přednost má větší auto. Proto je na Manhattnu taky taková automobilová džungle. Taxíky řídí převážně Indové.

Dal jsem si sprchu a hurá na Brodway. Britt přišel na sraz a šli jsme rovnou na show, kde měl vystupovat jako jeden asi ze 7mi komiků. Britt ještě po cestě lákal kolemjdoucí na show „Great comedian show tonight, just 5 bucks“. Pár jich i nalákal.

Pak začla show. Vystupovali postupně komici. Žid, co si ho pletou s Italem, teplej černoch (ten byl hodně drsnej), holka, co vykládala o hulení trávy, Britt a pár dalších. Všichni byly skvělí. Akorát obecenstvo bylo nějaké vlažnější (si pak stěžoval Britt). Mně to nepřišlo, bavil jsem se dost. Narážky na Obamu, Facebook, krizi, kojení, … :)

Po show jsme zašli posedět do baru, který jako by z oka vypadl ze seriálu How I Met Your Mother. Objednal jsem si Kolu a dali mi Coronu (pivo)… na té výslovnosti budu muset zapracovat.

Z baru jsme ušli asi 5 kroků a byli jsme u Brittova bytu, který mi chtěl ukázat (ne, nic v tom nebylo:). Výtah byl fast as hell. Za pár sekund nás vyvezl do 40. patra a když jsem pak viděl výhled na Manhattan z Brittova bytu, říkal jsem si, jak jsem se mohl ocitnout takhle vysoko za tak krátkou chvíli. Vůbec mi přijde, že jsem tu jak Alneka v říši divů. Dokážu se celkem rychle adaptovat, ale tady v Americe se chovám dost nemotorně a v New Yorku dvojnásob.

Pochválil jsem aparntment a šel domů. Bydlíme hned vedle sebe (náhoda). Zítra bych se měl přesunout do Brooklinu, ale tady na Manhattnu se mi líbí. Ještě to promyslím.

5. den

Srpen 19th, 2009

V noci, když jsem spal ve svém malém pokojíčku mě probudilo jakési divné šustění. Rozsvítil jsem, ale nikde nic. Ten zvuk zřejmě dělaly rolety, když na ně foukal větrák z klimatizace. Spal jsem dál. Uprostřed noci však znova. Takové chroupání a šustění. Na Times Square jsem viděl včera obrovského švába. Říkal jsem si sakra jsou tady švábi. Potichu jsem si sedl, rozsvítil a od mé tašky se starou houskou vyběhla malá hnědá myška rovou pod postel. Zmizela v nějaké díře pod postelí. Vzal jsem tašku, hodil ji před dveře a celou noc byl klid.

Ráno jsem se rozhodl sbalit a vydat do Brooklinu do mého vyhlídlého hostelu. Přenechal jsem pokoj myši a vyrazil.

Checknul jsem se na hostelu. Daniel (majitel hostelu) mi ukázal můj pokoj. Sdílím ho ještě s někým, kdo si vybral postel nahoře. Dobře pro mě, ta spodní je o dost větší:) Daniel mi předal klíče na pásku a vycenil na mě zuby. Chvíli jsme nechápal, co to má znamenat a pak mi došlo že na pásku je řada smajlíků. Good:) V tu chvíli mě napadlo, že Daniel je freak… ale asi jen na minutu. Je to moc milý člověk.

Vybalil jsem si a šel si dát sprchu… v tom jsem zjistil, že mi chybí ručník a dvě košile, zapomněl jsem to všechno v hostelu na Times Square.

… Právě kolem mě prošla Rose a ptá se proč nepařím, tak jí povídám, že pracuju:) To je práce psát toto:) Ona na to „You Czech Republican only works.“… ale zpět k příběhu s ručníkem.

Takže jsem nechal ručník a košile v Midtownu. Co se dá dělat, zavolal jsem tam, nějak jim nebylo rozumět, tak jsem řekl, že se tam večer stavím a zavěsil jsem.

Daniel se nějak vypařil a objevil se Christian. Kluk původně z Anglie. Spolu s Danielem vedou ten hostel. Měl bych asi popsat jak to tu vypadá. Je tu společenská místnost, kde zrovna sedím. Pohovky, kuchyň, masážní křeslo. Vypadá to tu prostě jak u někoho doma. Moc pěkné. Perfektní prostředí, skvělá atmosféra a lidi, hodně pozitivní vibe. Miluju to tu.

Ozval se mi Thunder. Kamarád z Brna, co break-tancuje a objíždí s tím momentálně Ameriku. Domluvili jsme se, že dáme meet. Přidá se k nám ještě jeho kamarád Trupík. Dali jsme si sraz u vchodu do metra kousek od mého hostelu.

Pokecal jsem s Christianem. Rád hraje fotbal a balí holky. Řekl jsem mu, že jdu na sraz s kamarádem, přidal se ke mně, protože si šel cosi vyřídit s telefonem a ukazoval mi město.

Brooklin je opravdu super. Takové trendy umělecké místo. Malé obchůdky se starožitnostmi, nádherné grafiti, lidi tu chodí tak umělecky oblečení. Mluvím alespoň za oblast kolem Badford Avenue. Bary obchůdky, všechno takové vkusné. Like it:)

Christian se odpojil, šel jsem čekat k metru. S Thunderem jsme se domlouvali přes facebook, má vybitý mobil. Čekal jsem 5 minut, 10 minut. Když už to bylo 20 minut, šel jsem se podívat k duhému vchodu do metra a kdo tam nebyl. Thunder s Trupíkem.

Vyrazili jsme do Downtownu. Konkrétně do Chinatownu. V Chinatownu jsme si v restauraci jménem New Chi u chow:) dali jídlo. Troufl jsem si na nudle s mořskými plody. Hned vedle bylo Little Italy Potom, co jsme dojedli a pokecali, kluci razili na trénink a já směrem na Times Square. Jsem tam už skoro jak doma.

Úplně jsem sem zapomněl napsat, že jsem na Times Square potkal 50centa… Takže jsem potkal na Times Square 50 centa:) Byl kolem něho dav lidí, kamera a foťáky, vystupoval z nějaké limuzíny. That’s it:)

Došel jsem do hostelu u Times Square, dostal zpátky ručník a košile a mazal si dát nějaký junk food v MC Donaldu. Snědl jsem to na Times Square a vydal se zpátky. Cestou jsem se zastavil v Rockefelerově centru a šel udělat pár fotek na vyhlídku. Fakt nádhera.

Pak jsem ani nevím proč šel ještě na Times Square, když začalo šíleně foukat a hřmělo. Lidi řvali „Oh my God“, koukali na oblohu, kde se proháněly blesky. Pak jich pár uhodilo do budov nad náma a já taky začal řvát „Oh my God“ a utíkal se schovat do metra. Tím teda byla moje cesta po Manhattnu asi ukončena. Jel jsem tedy C trainem a L trainem do Brooklinu za Danielem a Christianem. Na pokoji na mě už čekal můj roomate. Holka z Massatchusses, Tina. Pokecali jsme a šel jsem psát tady tohle…

Pak přišly další dvě holky. Susan – Australanka a Katy – Američanka. Ptaly se odkud jsem a vytáhly mě ven. Takže jsem zaklapl notebook a šli jsme naproti do baru, který je prý nově otevřený. Nekouřilo se tam a neprodával se tam tvrdý alkohol. To s tím alkoholem je pravidlo, že 4 týdny nemůže nový bar prodávat tvrdý alkohol. Kouřit se tam, kde se pije, nesmí, to je zákon.

Skvělá atmosféra perfektní lidi. Seznámil jsem se ještě s Rose – černoška z Norska a Steevem (majitelem baru) a dalšími lidmi. Všichni moc cool. Pak jsme se zakecali se Susan. Hodně cestuje a tančí břišní tance. V nejlepším jsem skončil a teď sedím ve společenské místnosti a půjdu spát. Tina už spí a má zaplou klimatizaci na plný pecky, hučí to jak v továrně a všechny veci, co z toho pokoje odnesu mi přimrzají k ruce. Půjdu jí tyo vypnout.:)

Bydlet u Davida a Katky bylo perfektní. Pohodlí a spousta zábavy a komfortu. Tady je míň komfortu a taky spousta zábavy. Zábava neskončila, je to tu proste awsome:)

Ok, teď už vážně jdu spát:)

6. den a odlet

Srpen 21st, 2009

Právě sedím na letišti JFK a píšu poslední post z New Yorku. Za chvíli nasedám na letadlo směr Praha. Není tu wifi, takže to odešlu asi až z ČR.

Poslední den v New Yorku byl spíš takový nostalgický. Je mi líto, že musím odjet. 6 dní je málo na New Jersey i New York. Na samotný New York by to možná i stačilo. Zase jsem ale rád, že jsem stihl úplně všechno, co jsem chtěl vidět a bylo toho dost.

Ráno jsem vstal. Moc jsem se nevyspal, protože Tina v noci zapla klimatizaci a já se ráno probudil trochu zmrzlej.:) Tina už byla pryč, tak jsem vylezl ven pro nějaké jídlo. Koupil jsem si čokoládovou a třešňovou muffinu a v blízké mexické restauraci El Burito jsem si koupil takový šejk jménem Horchata (horčáta). Fakt se musím těm názvům smát, ale chutnalo to skvěle. Myslím, že to vyrábějí z mléka, rýže, skořice a je to sladké a studené.

Pojedl jsem a vydal se na Manhattan. Chtěl jsem navštívit ještě jednu movie lokaci z filmu „I am Legend“ a podívat se do finančního centra. Vystoupil jsem na Union Square a vydal se pěšky směrem na jih. Došel jsem až k Brooklinskému mostu. Šel jsem kousek na něj, udělal pár fotek. Málem mě sejmulo kolo.

Šel jsem dál na jih a došel až ke Ground Zero, kde stála dvojčata. Čile se tam staví, ale v okolí panuje taková ponurá atmosféra. Je tam hodně security opatření, takže když jsem vylezl na zeď, abych měl lepší rozhled, hned se ozvala píšťalka nějakého strážce zákona. Bylo tam hodně policistů.

Třeba na Penn Station jich tolik není (přitom je to k útoku vhodnější místo). Je to hlavní dopravní uzel, spousta lidí, malý prostor a kdyby se něco stalo, nikdo se nedostane do práce. Složila by se i tak chabá ekonomika USA. Když jsem první den na Penn Station přijel, nemohl jsem si tam nikde zavřít do skříňky svůj wheely-bag a musel s ním jezdit po Times Square. Je to kvůli security. Nejsou tam žádné skříňky, aby si tam lidi nezamykali bomby.

Šel jsem dál na Wall Street a k Americké burze, Národní bance a viděl jsem i Rockefellerovo finanční centrum. Měl jsem doteď celkem dobrou náladu, ale ta oblast je taková depresivní. Velké budovy, málo lidí, špína, spousta policistů. Z toho místa finančnín krize přímo čišela. Když jsem mluvil s Brittem (ten co měl tu stand-up show na Broadwayi) o akciích. Je totiž broker na Manhattnu. Říkal prodat, prodat a měl pravdu, zas je to v pytli:)

Z Wall Streetu jsem se vydal k Staten Island Ferry, což je trajekt, který vás dopraví na nedaleký ostrov Staten Island a po cestě je pěkně vidět Socha svobody. Jízda byla fajn, přijemně foukalo. Na Staten Islandu ovšem nic nebylo, tak jsem jel zpátky.

Šel jsem na metro, ale to nějak podezřele dlouho nejelo. Pak v rozhlase zahlásili, že metro C ani nepojede a ať pasažéři jdou na jinou linku. Všichni Američani však zůstali cool, nikam nešli a dál poslouchali své iPody. Vzal jsem si tedy taxík a zajel na Washington Square. Je tam takový velký oblouk a park.

Když jsem se vrátil na hostel. Nikde nikdo nebyl. Na stole ležel dopis pro Christiana a Daniella od nějaké holky, co tam byla ubytovaná. Tak jsem jim ho připnul k těm ostatním na ledničce. Měl jsem hlad, tak jsem šel do El Burito. Hot Tamale zase neměli, tak jsem si dal jejich speciální Tacos menu.

Když jsem se vrátil zpátky, byli tam všichni plus nějací dva kluci Německa. Nepamatuju si už jejich jména, tak jsou to třeba Udo a Uwe. Moc nemluvili a když ano, měli strašně srandovní německý přízvuk. S Uwem jsem si 20 minut povídal o cestování. Udo mi zas říkal, že je architekt. Pak jsme si všichni, povídali o blbostech. Všichni měli jako mateřský jazyk angličtinu, kromě Uda a Uweho (ti se moc nebavili), takže vždy, když jsem mluvil, ostatní čekali, než se vymáčknu. Byla legrace pozorovat to napjetí v jejich očích. Pouštěli jsme si videa z Youtube. Pustil jsem jim reklamu na Not giving a fuck od Johna Lajoiho. Nikdo ho neznal, ani Tina – nověpříchozí Kanaďanka.

Pak přišla Rose. Vlastně se jmenuje Mary, ale já nevím, proč jsem si ji zapamatoval takto. Řekla hello Czech Republic. Pak došel Christian a šli jsme do baru naproti. Tam to nebylo moc cool, tak jsme šli do dalšího a pak do Irské hospůdky. Super večer.

7.den – Odlet
Ráno jsem se vzbudil a šel si dát na Badford street Croasant s dvěma džusy. Chtěl jsem si dát Horchatu, ale měl jsem nějak okno a nemohl najít El Burito. Bylo mi z těch džusů pěkně špatně.

Ještě před odletem jsem si chtěl na páté avenue koupit tričko Abercrombie & Hitch. V New Yorku to tu strašně letí. Nemohl jsem uvěřit svým očím. Před obchodem byla fronta, dva modelové vpouštěli dovnitř. Neuvěřitelné, jak tato firma dokáže vytvořit opar exkluzivity. Už dvakrát jsem tam byl a zavřeli mi před nosem… a teď fronta. Uvnitř narváno. Jejich marketingová strategie je geniální. V obchodě voní nějaká voňavka. Místo umělohmotných figurín tam stojí modelové a modelky, kteří vás umějí navíc i obsloužit. Sebrat modelky a udělat z nich v době krize, když je málo módních přehlídek, prodavačky, je prostě smart.

Letadlo zrovna čeká na runwayi, za chvíli mi přijdou zaklapnout noťas.

Vrátil jsem se do Brooklinu do hostelu, zabalil si, sprcha a šup na JFK. Po cestě se ke mně připojil jeden Polák, když jsem se ptal na cestu. Asi tak 50 let. Měl se mnou společnou celou cestu a vykládal mi a tom, jak je v New Yorku 25 let a jak by se možná už vrátil do Polska. Měl strašnou haldu kufrů.

V aitrainu se odemě odpojil, byl jsem rád, že je pryč, protože jsem neměl úplně náladu se s nikým bavit a raději jsem byl „sad“, že musím domů.

Moc se mi líbí Americká přívětivost. Každý rád pomůže, ukáže i zavede. Pořád jsem se vyptával na cestu. Nejlepší je, když jim pak poděkujete, tak řeknou „Welcome to America“:)

Bylo to tu prostě super. New York je místo, kde je všechno. Dá se sem cestovat jako skupina i sám, nuda není nikdy. Musím poděkovat především Davidovi a Katce. Ti mi ukázali pravou Ameriku – velká auta, velké dálnice, krásné domy a moře. New York Amerika moc není. New York je něco extra. Velký, přátelský a rozmanitý, ale jiný, jak zbytek USA. Určitě stojí zato ho navštívit. Teď mě čeká Paříž, chcete se někdo přidat?:)

Filmové lokace v New Yorku

Září 28th, 2009

Co jsem po návratu do Česka nestihl bylo přidat fotky z některých fimlových lokací, které jsem v New Yorku navštívil. Byly to především místa, kde se točil film I am legend – Já legenda s Willem Smithem a Cruel Intensions – Velmi nebezpečné smámosti. Byl jsem taky u hotelu, kde přespával Borat.

V New Yorku se nachází fimlových lokací jako mákových polí v Kolumbii – hodně. Já jsem neměl moc času vše projít a tak jsem si vybral jen pár a po cestě jsem našel i další místa, kde se něco točilo.



I am legend:

I am Legend

jalegenda3

Tady bydlel Will Smith ve fimlu I am Legend. Na Washington Square. Náměstí poznáte tak, že je tam velký oblouk. Něco jako ve Francii.

899

Jsou to ty druhé dveře zleva, kde se schovával před zombíky. Já jsem se tam šel podívat, ale dům byl neporušený. Asi nějaké ateliéry.

892

Vešel jsem na schody. Nad zvonkem byl nápis, že toto je Washington Square a ne Wawerly Place.

905

907

A tady je pohled ze schodů na oblouk.

906

Mám ten film fakt rád, takže proto tolik fotek :) Sorry

A pokračujeme. Tady Will Smith chytil svého prvního zombíka (mladou zombičici). Pamatujete, jak narafičil ampuli s krví na oko ocelového lanka a jako protiváhu použil taxík, který spadl právě z tohoto mostu? Tak to bylo tady.

052

a tady

054

Na stejném místě na něj narafičil kamarád té zombice, co měl dva zmutované psy, past. Will Smith se tady houpal na laně za nohu.

055

Byla tam ta falešná figurína, na kterou se nechal nalákat.

jalegenda6

Remember? :)

0561



Cruel Intensions (Velmi nebezpečné známosti):

context_00002_cruel_intentions

Film se natáčel hodně v New Yorku. Hlavně v okolí Central Parku.

Tak toto je dům Sebastiana. Je to Ukrajinský Institut. Nádherný barák hned vedle Central Parku.

027

Když to srovnám s naším Bohemian House, který je nedaleko, ovšem na mnohem horší adrese vlastně daleko od parku zapadlý kdesi v uptownu, nezbývá než ukrajincům závidět. Ne fakt, moc pěkná budova, ale šel jsem se tam podívat a nic moc se tam neděje.

025

Na recepci mi nějaký černoch řekl, že dnaska nic není a dal mi A4ku s programem nějakých českých filmů – nuda.

024

Hned naproti Bohemian House si můžete u číňana vyprat špinavé prádlo :) . Český dům – krásná budova, blbá adresa.

026



Borat:

borat-wellington-hotel

A pro fanoušky Borata. Náhodou jsem šel kolem hotelu Wellington, kde Borat přespával. „King in the castle, king in the castle. I’ve got a chair. Don’t do this, don’t do this.“ :)

312

Tímto ze mě spadl balvan, že musím konečně přidat ty fimlové lokace a můžu zase v klidu spát. New York 4ever.

Líbil se vám příběh? Blog San Francisco




CNW:Tracker